![]() |
Liga na ochranu zvířat ČR |
Přinášíme další povídání z letního útulku: Kocourka Vendelínka jsme přivezli od městských lázní, kde se narodil jako pouliční kotě plaché kočičce. Tím, že jsme ho odchytili, dali jsme mu šanci na lepší život než má jeho maminka, dost možná jsme mu i život zachránili. Nebo přinejmenším alespoň zrak. Vendelínek měl totiž ošklivou rýmu. "Komplex kočičí rýmy" je nejčastěji způsobován viry, které také napadají oči. Podle všeho se Vendelínek už s rýmou narodil, proto mu na očičkách stihla napáchat tolik škody. Koťátko si dočasně vzala domů na vypiplání naše slečna webmasterka; mrňousek bral skoro tři týdny antibiotika a různé kapičky do očí a přestože se uzdravoval v domácím prostředí, s péčí zaměřenou pouze na sebe, jedno očičko se nepodařilo zcela vyléčit. Na pravém oku mu zůstal menší zákal a zatažené třetí víčko. I když má Vendelínek díky tomu „omezený výhled“, vada je to spíš kosmetická – člověka neznalého věci rozhodně při pohledu na to malé lumpačisko nenapadne, že vidí vlastně jenom jedním očičkem. Vendelínek je mrňavý rarášek, skáče, běhá, šplhá a hraje si jako normální kotě. Je sice drobný tělem, ale velký duchem a odvahou - jeho nejlepším kamarádem se stal kříženec německého ovčáka a jeho nejoblíbenější činností sportovní disciplína s názvem "běhej tak rychle, aby tě nemohli ani zahlédnout a hlavně aby tě nemohli chytit" :-) Vendelínek je i s malou vadou na očičku obyčejné rozdováděné kotě, mazlivý a uvrněný a kdo neví, že je to kotě od plašanky, nepozná to na něm. V současné době má za sebou první očkování, zvládá ho dobře. Pro Vendelínka stále hledáme nový domov u hodných lidiček, kteří by si chtěli osvojit roztomilého černobílého drobka a mít ho pro tu malou „očíčkovou vadu“ o to víc rádi.
Vendelínek v den odchytu a po měsíci léčby. Pejska Blešku jsme našli úplnou náhodou cestou z Krupky na smetišti u silnice, společně s fenkou Baruškou. Bleška (přejmenovaný na Čertíka), našel domov u starších lidí v panelákovém bytě ve Smržovce, nedaleko útulku. Přestože je Bleškův páníček starší člověk, který si při chůzi musí občas vypomáhat hůlkou, dokázali by zahanbit daleko mladší pejskaře. Chodí totiž spolu až pětkrát denně ven a to nejen na procházky kolem bloku, ale i do místních lesů, na menší výlety nebo sbírat houby či borůvky. Aby se Bleškovi do jeho dlouhé, jemné srsti nezacuchávaly větvičky, chodí pravidelně na stříhání do psího salónu. Bleška dělá svým paníčkům skvělého společníka, je hodný a oni ho mají moc rádi. Dokonce říkají, že je to nejchytřejší pejsek, kterého kdy měli. No není tohle ta nejlepší pochvala pro voříška ze smeťáku? Byly bychom moc rádi, kdyby se jednou našli takoví hodní lidé i pro malou handicapovanou Barušku, která stále čeká u nás v útulku.
Bleška se svým páníčkem (trochu se zapovídal se sousedem)
Děkujeme všem, kteří si o prázdninách a v době dovolených udělali čas a přijeli nás navštívit, vzali útuláčky na procházku nebo jim přivezli něco dobrého. K takovým milým návštěvníkům patřily i naše sponzorky, paní Štolbová s dcerou Ivankou a jejich dvě fenky. Bambulka je naše bývalá svěřenkyně (viz Z nových domovů). Podle vyprávění je to pěkná divoška, zkouší si ostrost zoubků na čemkoli, na co dosáhne (za své vzaly kreditky, mobily, štětky na záchod, dokonce i plastová zkumavka na moč původně určená pro těhotnou paní Ivanku). Při těchto pokusech asistuje Bambulce fenka Kačenka, také původem nalezenec, ve dvou jim to zlobení jde mnohem lépe. Mají štěstí, že jejich páníčkové jsou trpěliví a moc hodní lidé, kteří jim všechno odpustí a mají je pořád stejně rádi.
Naši bývalí svěřenci Bambulka a Gordy na návštěvě UVEDENÉ FOTKY A DALŠÍ MOMENTKY ZE SRPNOVÉHO ÚTULKU SI MŮŽETE PROHLÉDNOU ZDE. |