Přijetí zvířete do útulku
Z pohledu zákona je zvíře věc. Nalezená věc bez majitele náleží obci, která má povinnost se o tuto věc postarat (dle zákona č. 40/1964 Sb., § 135). V případě zvířat proto obce zřizují útulky nebo s těmi již existujícími uzavírají smlouvu o umístění zvířete, o které je pak v útulku postaráno, než si pro něj přijde jeho majitel. Až sem to vypadá, že problém opuštěných zvířat je elegantně vyřešen. Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Jednak je opuštěných zvířat daleko, daleko více než útulků a lidí ochotných a schopných se o bezprizorní zvířata starat, jednak obce tuto svou povinnost mnohdy neplní a osud opuštěných zvířat je jim lhostejný a jednak s tímto problémem vyvstává i otázka peněz. Tam, kde město zřídí vlastní, neboli magistrátní útulky, jsou tato zařízení financována z městského rozpočtu. Vedle magistrátních útulků existují, a je jich většina, také útulky soukromé (podotýkáme, že mezi ně patří i útulek Dášenka). Ty provozuje soukromá osoba nebo občanské sdružení. Tyto útulky mohou být (v lepším případě) částečně financovány obcemi, které s nimi sepisují smlouvu o umístění nalezeného zvířete (podrobněji viz rubrika Jak můžete pomoci). Zbytek financí musí být získáván od sponzorů a milovníků zvířat, mnohdy jde ale všechno na bedra dobrovolníků, kteří podobná útočiště a depozita zřizují. Je proto pochopitelné a ze zákona vyplývající, že jak soukromé útulky, bojující neustále s nedostatkem peněz, tak magistrátní útulky, zřizované z povinnosti postarat se o „nalezenou věc“, mohou odmítnout zvíře přijmout. Útulky totiž nemají povinnost postarat se o zvíře, které bylo: jenom nevhodným dárkem, jehož majitel přecenil svoje časové či finanční možnosti, dostal na zvíře alergii (či „alergii“), namnožil je, protože zanedbal kastraci, získal zvíře jako část nechtěného dědictví, nebo se o něj potřebuje postarat během nemoci či dovolené. Útulek není odkladiště ani hotel!!! Útulky nejsou nafukovací, jejich prostory a samozřejmě finance jsou omezené.Člověk, který se takto zvířete zbaví, by si měl uvědomit, že zvíře prožívá velký stres, díky čemuž se může oslabit jeho imunitní systém a rozvinout dosud skrytá onemocnění, která mohou vést až ke smrti zvířete! Pro některá se také nemusí podařit najít nový domov, zvlášť v případě zvířat starších, hendikepovaných apod. a tudíž stráví v útulku zbytek svého života. Přestože se snažíme zajistit všem zvířatům odpovídající péči, nemůžeme jim nahradit domov, kde budou mít milujícího pána sama pro sebe. 
Protože se nám stává, že nám lidé přinášejí nalezená zvířata, o kterých později zjistíme, že o žádné nalezence nešlo (těžko třeba uvěříte tomu, že se nádherný, vykrmený pes s velmi přítulnou povahou potuloval měsíc po ulici a živil se odpadky) a z důvodů vypsaných výše, jsme při přijímání nového zvířete mnohdy opatrní a člověk, který nám jej předává podstupuje „křížový výslech“. Nicméně i přesto přijímáme i jiná než opuštěná zvířata. V prvé řadě by se však měl majitel, který se z nejrůznějších důvodů nemůže o zvíře dále starat, poptat u příbuzných a známých, zda by se zvířátka neujali. Měl by rozeslat inzeráty do novin, do rozhlasu apod. Může také zavolat k nám do útulku a zanechat nám své číslo, na které budeme odkazovat případné zájemce, kteří náš útulek navštíví. Je vždy lepší zvířátko nejprve inzerovat takto zprostředkovaně, než je k nám rovnou přivést. Pokud selžou všechny tyto možnosti, potom po zvážení a po splnění podmínek, kterými je zaplacení poplatku a odevzdání očkovacího průkazu zvířete s platným očkováním (kastrace není nutná, ale pokud je zvíře kastrované, je to lepší) můžeme takové zvířátko přijmout.
|
