Liga na ochranu zvířat ČR
     Jablonec nad Nisou
Ú T U L E K    D Á Š E N K A

Když jsme fotili pejsky do virtuální adopce, byla zasněžená vlezlá zima, která se v Lučanech někdy drží hodně dlouho. Jaro proto všichni obyvatelé útulku nadšeně přivítali; pro kočičky se otevřela venkovní voliéra, kde se vydrží celý den vyhřívat na sluníčku, stejně jako pejskové ve výběhu, než je na večer zase naženeme dovnitř. Přestože jsou všichni o jednu zimu starší, není to na nich znát, studenou část roku přestáli ve zdraví.

Když se najdou dobrovolníci, chodí s nimi pejskové nadšeně na procházku. V letním teplu dávají přednost procházkám k vodě a potokům (ve kterých se s největším nadšením ráchá temperamentní Astička, nejhuňatější Badeček se raději drží doma ve stínu na chladivé dlažbě. Nejvíc procházek si asi pejskové užili na Den otevřených dveří, který pro ně byl i takovým menším zpestřením v útulkovém stereotypu. Jediná Lajka s plachou Rozárkou sice přijaly nabízené dobrůtky, které lidé pejskům přinesli, ale celé odpoledne se držely nenápadně stranou někde v koutku. Pokud byste chtěli zrovna těmto fenečkám přispívat, není žádný problém se na ně přijít podívat a pohladit si je, ale větší počet lidí a hluk zrovna nemusí (i proto jsme je zařadili pouze do virtuální adopce).

V červnu s námi někteří pejskové a jiní útulkáčci putovali na Den dětí. Při té příležitosti jsme je po zimě nechali ostříhat a vykoupat, aby z nich byli prvotřídní elegáni. Jedinému Jonáškovi ostříhání neprospělo. Možná proto, že měl srst trochu zacuchanou, podráždil mu strojek a následně šampon citlivou kůži, která Jonáška svědila hlavně na boku. Protože je to šikulka ohebná, dokázal si v rekordním čase celý bok vylízat a vykousat až do živého masa. Pan doktor mu ránu ozařoval lampou a přikládal medové obvazy, které si pochopitelně hned strhal, jakmile ho člověk na minutu pustil z očí. K tomu všemu se nejspíš z bolesti přidaly epileptické záchvaty, kterými Jonášek občas trpí. Pejsek se proto přechodně přestěhoval na marodku do panelákového bytu, ve kterém bydlí jedna ze dvou majitelek útulku. Mohl tak být nepřetržitě čtyřiadvacet hodin pod dozorem, kdy jsme ho hlídali i v noci a vyměňovali mu obvazy. Jonášek hned využil nabízeného pohodlí a ubytoval se v posteli. I před tímhle zraněním byl Jonášek mazel, nyní se ovšem mazlí o sto šest, nechá se skutečně celé hodiny chovat a nosit v náručí. Díky zvýšené péči přestala rána mokvat a začala se pomalu stahovat, v současné době už je jen velikosti desetikoruny. Epileptické záchvaty s pomocí prášků také ustaly, takže doufáme, že teď už se zranění bez problémů doléčí a z Jonáška (kromě pajdavé nožičky) bude zase zdravý pejsek.

Budeme rádi, když se přijdete osobně na všechny (virtuálně nabízené) pejsky (a další zvířátka) podívat, zjistíte, jak se mají, a třeba na základě toho se rozhodnete jim pomoci - formou, která je pro vás nejlepší nebo je podle vás pro zvířátka nejpřínosnější: finančně, materiálně, procházkou, dobrůtkami, pohlazením.