 |
Liga na ochranu zvířat ČR |
|
Liga na ochranu zvířat ČR |
|
Po stopách Dášenky V. - jarní výlet s útuláčky na Černou Studnici (7. 5. 2011) "Dám stovku za velkého psa!" hlásala dvounohá Dáša funíc do kopce s miniaturní Sabinkou na vodítku. Výletníci, kteří dostali velké a temperamentní pejsky byli ve výhodě, oba náročné kopce na rozhlednu se jimi nechali vytáhnout. Rádi si je ale vyměnili na zpáteční cestě dolů; někteří pejskové měli tolik neutuchající energie, že by jinak chudáci jejich venčitelé došli do útulku s rukama odřenýma od vodítek a s nohama roztřesenýma neustálým bržděním :-)
Letošní jarní výlet se opravdu vydařil, počasí jsme si nemohli přát hezčí - přestože v týdnu sněžilo, v sobotu bylo krásné májové jaro; lesy a louky kterými jsme šli se svěže zelenaly, modré nebe se klenulo nad hlavami bez bez jediného mráčku, sluníčko příjemně hřálo.
Odměnou za vyšlapané kopce byl nádherný výhled na celé Jizerky až do Krkonoš.
Po zastávce u pramene Nisy a na kopci nad Novou Vsí jsme dorazili na Černou Studnici s rozhlednou, hlavní cíl naší cesty.
Přes čtyřicet výletníků a třicet tři pejsků (22 útulkových - doma zůstal jen starý Badeček, třínohý Čenda, astmatická Rozárka a buldoček po kastraci - a 11 "externích" včetně 5 bývalých útuláčků) uvítalo delší odpočinek po strmých kopcích a vybalilo svačinu; pejskové loudili rozdané řízky i koupenou zmrzlinu. Výletníci, kterým ještě stačily síly, vyšlapali schody na kamennou rozhlednu.
Cesta zpátky do útulku byla o poznání snazší, vedla z kopce lesem, plném potoků a pramenů, ve kterých pejskové zchladili vyplazené jazyky a někteří se s nadšením vykoupali. Nečekanou překážkou v idylické cestě se pro nás stala sáňkařská dráha. Chtěli jsme si zkrátit cestu, ale nevyplatilo se. Menší pejsky jsme přenesli přes úzký můstek se strmými schody nebo jsme si je přendávali přes betonový koridor s dřevěnými postranicemi, větší jsme museli přesvědčit, že se na dvoumetrovou překážku musí vyškrábat a seskočit na druhé straně dolů. Věc vypadala docela dramaticky, ale společnými silami se podařilo dostat bezpečně všechny pejsky přes překážku.
Poslední naší zastávkou byl pozdně barokní kostel Archanděla Michaela ve Smržovce, kde jsme pořídili tradiční společnou fotografii. Pomalejším tempem než na začátku túry jsme po čtyřech a půl hodině celkového času dorazili zpátky do útulku, utahaní, ale spokojení. Většina výletníků se hned rozprchla, ti kdo vydrželi si ještě opekli buřty a příjemně poklábosili.
Pejskové prožili hezký den, podařilo se nám je dokonale unavit, takže v noci spali jako když je do vody hodí. Jak řekla jedna účastnice výletu: "Jsem strhaná jako borůvčí, ale hlavně že pejskové jsou šťastní!" Děkujeme za ně :-)
|
